Pod těmito pojmy si můžeme také představit například mobil, nebo chytré hodinky. A spoustu dalších věcí. Ovšem počítače jsou na prvním místě. Už proto, že jsou po mobilech nejvíce rozšířené mezi lidmi. Už malé děti mají doma počítače a učí se s nimi zacházet. Jsou na školách, na pracovištích a skoro všude ve veřejných službách. Není místa, ke byste na ně nenarazili. Vždyť i pokladna v super marketu, kam chodíte nakupovat je vlastně počítač. Jen drobátko jiný, přizpůsobený své práci. A tu právě nám lidem musí tyto stroje ulehčit. Děje se tak všude na světe, ve všech oborech. A to je dobře. Je spisovatelům, co ušetří práce a nervů. Kdo nikdy nepsal, nepochopí.

Je rozdíl napsat jednou za čas nějaký ten dopis, a psát například povídku. To ovšem mohou posoudit jen ti, kteří datlovali do psacího stroje a pak korekční páskou opravovali překlepy. Pokud nebyly povoleny, byla to legrace až na půdu. A o špatně, tedy obráceně založených kopírácích se dodnes vyprávějí hororové legendy. Takže se celá stránka datlovala znova. Z toho byly bolavé záda, nervy v kýblu a nechuť ke všemu. A ten, kdo psal stylem stejným jako já, tak ten si to musel opravdu užít. Jednu stránku přepsat i pět krát, pokud se nezdála úplně dokonalá. Tak to prostě chodilo.

A co se změnilo? Nu, hodně. Záda bolí stále stejně, v tom nic nového není, ale udělá se dvojnásobek práce. Možná i více. To proto, že se jedna stránka napíše jen jednou a ne vícekrát. Lze ji totiž upravovat, jak je ctěná libost a tím pádem je tak radost pracovat. Chyby se opravují za pochodu, nebo pak všechny najednou, ale víte, že to, co vytisknete je většinou také konečná fáze. I když u mne i pak ještě dochází ke změnám. Takže za mne, počítače budiž pochváleny. A ještě navíc za mne hlídají, co mám udělat a slouží jako skladiště hudby. No nekupte to za jakoukoli slušnou a příznivou cenu.