Když si lidé usmyslí, že by něco pojedli, obvykle tak i učiní. Protože v naší společnosti jako celku si jídlo vesměs neodpíráme, což se mimo jiné zjevně projevuje i na neforemnosti mnohých tělesných schránek našinců, jež vypadají všelijak, jenom ne vyzáble. Ale to jsem odbočil, o tom, kolik má kdo z nás kilogramů navíc, jsem se tu bavit nechtěl
Jsme prostě společností, ve které obvykle máme co jíst. A současně jsme natolik civilizovaní, že jsme se už dávno naučili používat k jídlu talíře, že běžně používáme i jiné nádobí a příbory. Jíme zkrátka kultivovaně. Nebo aspoň jako lidé.

Ovšem co když dojíme? Co když už je naše nádobí prázdné? V takových chvílích se nejednou přestává zdát, že jsme vyspělou civilizací. Protože kolikrát jenom se nám nechce použité nádobí a další věci mýt a sklízet! A tak to raději nahradíme jednorázovými alternativami, které se nemusí opečovávat, protože se jednoduše zahodí. A příroda? Ta trpí. Protože nevypadá pokrytá odpadky ani trochu hezky a tímto způsobem lze napáchat i různé ekologické škody.
Ale co máme dělat, když jsme líní mýt nádobí, že? Přece ho nebudeme polykat spolu s pokrmy a nápoji!
I když vlastně i to dělat můžeme. Jedlé nádobí totiž také existuje, jen se o něm zase až tak moc neví. Ale neznalost neomlouvá. A když tedy existují třeba jedlé talíře, proč bychom si je nekoupili? Sníme jednoduše jídlo, vypijeme nápoje, pak zbaštíme i veškeré nádobí, a aniž by nám bylo šoufl, je po starostech i po ničení okolní přírody.

A vzhledem k tomu, že si můžeme koupit nejen podobné stravitelné talíře, ale jsou v sortimentu zvaném jedlé nádobí výhodné sady k sehnání komplet, můžeme stolovat, jak je nám jenom libo. Můžeme ušpinit tolik nádobí, kolik jenom chceme, a nemusí nás děsit představa, jak dlouho to budeme muset mýt. Protože to za nás vyřeší k plné spokojenosti stoprocentně spolehlivý pomocník, jímž je náš žaludek.