Pokud bychom srovnali školy v České republice a ve Francii, dospěli bychom k neskutečně velikým rozdílům. Francouzské velvyslanectví už přes deset let poskytuje stipendia vybraným žákům, aby mohli na nějakou dobu odcestovat do Francie (většinou do Dijonu a Nimes). Tito „vyvolení“ již po prvním měsíci pobytu dokázali popsat hlavní body. Převažovalo však tvrzení, že francouzské školy více dbají na to, aby studenti danou látku pochopili, než že by se ji bezhlavě učili ze sešitu či kusu papíru. Jelikož se však u obou těchto měst jedná o mezinárodní školu, nachází se zde mladí lidé z celého světa, mezi nimiž jsou Češi bezkonkurenčně jedni z nejchytřejších. Bohužel jen v některých odvětvích. Takže co nás tedy naše školy nenaučili?

Být dobrým partnerem je opravdu komplikovaná záležitost. Vyžaduje schopnosti jako být empatický, dělat kompromisy, poznat, co toho druhého trápí, toleranci, komunikaci a oporu. Na první pohled se může tato řada jevit jako lehký úkol, ale zkuste si tato slova aplikovat do svého každodenního života tak, aby vám ve vztahu oběma bylo dobře. Nejvíce zákeřné na tom všem je, že těmito „pravidly“ se musí řídit oba partneři. Ano, na středních školách jsou vyučovány základy společenských věd, jejichž součástí je také psychologie a partnerské vztahy, toto je však jen mizivá část toho, co budete v životě nevyhnutelně potřebovat.
Vychovat správně dítě bych klidně považovala za umění, jelikož je velmi snadné udělat ve výchově mnoho chyb, které potom mohou nabrat na intenzitě. Není proto divu, že výchova v dětství ovlivňuje dítě a jeho chování po celý zbytek jeho života.

Když už jsme se dostali k dětem, za zmínku by také stálo to, že jsme se ve škole nenaučili, jak si správně naplánovat život podle vlastních představ. Plánovat si budoucnost jsme se sice učili, ale určitě ne podle sebe. Když jsme některému z kantorů oznámili, že bychom chtěli mít dítě až kolem 35 let, byli jsme nuceni si s nechutí vyslechnout několik poznámek typu Ale to bych nedoporučoval/a, to je moc pozdě, nemyslíš?
Jako další bod bych uvedla naplánování dítěte. Nezřídka se stane, že dívka otěhotní už na střední škole. Jasně, učili nás, že máme používat kondomy. Kdo nám ale vysvětlil další možná rizika, jako jsou například pohlavní choroby?
S naplánováním života ruku v ruce souvisí také rozvíjení svého já. Škola nás totiž po celou dobu vychovávala k tomu, aby byl každý stejný. Aby nikdo nevybočoval z řady. Všichni se na nás tedy jen nechápavě dívali jako na blázny, když jsme se odvážili říct svůj vlastní názor, nebo jsme se od ostatních nějakým způsobem lišili. Ve většině případů si tak člověk znepřátelil nejen kolektiv okolo sebe, ale dokonce i učitele.
Přes kolektiv se dostáváme k týmové práci. Odmalička jsme nebyli dostatečně vedeni k tomu, aby z nás byli týmoví hráči, vždy jsme byli spíš samotáři. Jen si zkuste zavzpomínat, kolikrát se vám stalo, že vás přiřadili do skupinky a cítili jste takovou tu nervozitu a pocit nekomfortnosti.